The Doors
Setkání Jim Morrisona s Rayem Manzarekem v roce 1965 se stalo základem pro vznik souboru, jehož jméno bylo inspirováno esejem Aldouse Huxleyho Brány vnímání.
Debutové album nesoucí prostý název The Doors, vyšlo v lednu 1967. Dodnes se zdá být nejobjevnější a umělecky nejpřesvědčivější deskou skupiny. Morrisonův sugestivní a charismatický zpěv spolu s psychedelickou existenciální poezií textů, stříbrný a oduševnělý zvuk Manzarekových varhan a jazzově nápaditá kresba kytarových rifů Rob Kriegera okamžitě zasáhly a ovlivnily celou generaci posluchačů rockové hudby a nelze zpochybnit i jistý vliv na nejrůznější hnutí, přelévající se z amerického kontinentu na evropský.
Styl a sound skupiny byl od začátku naprosto originální, vyzařoval podivuhodnou duševní sílu a schopnost proniknout hlouběji pod povrch věcí. Svou omamnou vůní unášel duši mladého posluchače do nevšedních krajin. Další alba Strange Days a Waiting For The Sun jenom potvrdila vyzrálost a jedinečnost hudby souboru.
Problémy nastaly ve chvíli, kdy Jim Morrison propadl alkoholu a posléze též drogám. Výsledkem bylo nepodařené album The Soft Parade vydané roku 1969. Následující titul Morrison Hotel renomé kapely napravil jen málo, ale soubor přece jen znovu ucítil svou šanci. Morrisonovi se podařilo vymanit se z područí drog a v roce 1971 se skupina opět probila na vrchol. Vydala vynikající album L.A.Woman, které se stalo legendou trvalými skvosty, mezi nimiž vyniká skladba Riders On The Storm.
Po této úspěšné nahrávce se unavený Morrison uchýlil do Paříže, kde se soustředil na psaní poezie, zde však náhle umírá ve svém bytě 3. července 1971. Jeho smrt zůstává dosud nevyjasněna, úředně byla její příčina označena jako infarkt myokardu. Zbylí členové ještě stačili nahrát dva nepříliš zdařilé tituly a poté se rozešli. Ray Manzarek vydal několik sólových projektů, aby se posléze rozhodl pro producentskou dráhu, v níž působí dodnes.
Diskografie
The Doors, Elektra, 1967
Strange Days, Elektra/Warner Bros., 1967
Waiting for the Sun, Elektra/Warner Bros., 1968
The Soft Parade, Elektra/Warner Bros., 1969
Morrison Hotel, Elektra/Warner Bros., 1970
Absolutely Live, Elektra/Warner Bros., dvojalbum, 1970
13, (Elektra/Warner Bros.), 1970
L.A.Woman, (Elektra/Warner Bros.), 1971
Other Voices, 1971
Weird Scenes Inside The Gold Mine, dvojalbum, 1972
Full Circle, 1972
The Best Of The Doors, 1973
An American Prayer, 1978
Greatest Hits, 1980
Legacy: the The Absolute Best, 12. října 2003, Elektra Records
Jim Morrison
Jim Morrison (8. prosince 1943, Melbourne, Florida, USA – 3. července 1971, Paříž), plným jménem James Douglas Morrison, byl americký zpěvák a básník, leader rockové skupiny The Doors.
Morrison pocházel z rodiny námořního důstojníka Steve Morrissona (Jim si později odstranil druhé „s“ z jména), to však znamenalo neustále stěhování z místa na místo. Otec nebyl neustále doma. Proto se hlavou rodiny stala maminka Clara Morrisson. Oba jeho rodiče byli striktní a konzervativní a Morrison s nimi nevycházel dobře, později dokonce na otázku týkající se jeho rodičů odpověděl nepravdivě,že zemřeli. Měl bratra Andyho a sestru Anne. Maturoval v Alexandrii ve Virginii. Roku 1964 začíná studovat na filmové fakultě v Los Angeles(UCLA). Před ukončením každého ročníku studenti promítali profesorům své práce. Jimův snímek však dostal podprůměrné hodnocení. Neúspěch ho ranil a druhý den oznámil odchod ze školy. V létě roku 1965 potkal Jim na Venice Beach v L. A. Raye Manzareka, Jim mu ukázal několik svých písniček a Ray chtěl nějakou zazpívat. Sedli si do písku a Jim mu se zavřenýma očima zazpíval píseň Moonlight Drive. Ray byl nadšený. To odstartovalo myšlenku založení kapely The Doors, jejíž název měl Jim už dávno vymyšlený. Čtveřici The Doors tvořili zpěvák Jim Morrison, klávesista Ray Manzarek, kytarista Robby Krieger a bubeník John Densmore.
Jimovou životní láskou byla Pamela Courson, které říkal „vesmírná družka“. Měl sice spoustu milenek, ale k ní se vždycky vracel, byla jeho múzou a láskou. Dokonce měl čarodějnickou svatbu s šéfredaktorkou rockového časopisu Patricií Kennaly. Měl také poměr s Janis Joplin a dalšími. Jim miloval poezii, hltal Nietzscheho, Kerouaka a chtěl žít jako nesmrtelný hrdina Dean Moriarty. Denně si zapisoval své nápady a sny. Sám psal poezii, mezi nejznámější patří An American Prayer nebo The Lords, The New Creature, Wilderness a další. Většinu z nich vydal na vlastní náklady a jen ve velmi malém množství, které rozdal mezi své nejbližší. V jeho textech se objevovaly motivy hrůzy, násilí, sexu, vzpoury, zániku a smrti, na pódiu se po počáteční plachosti stal velice charismatickou osobností. Jeho vystoupení byla nezapomenutelným zážitkem, neustále překračoval nepsané hranice. Šplhal po oponách, vrhal se po hlavě do davu, věřil, že rockový koncert je něco na způsob rituálu. Obecenstvo přiváděl k šílenství neustálým zasahováním do rytmu hudby a průběhu koncertu.
Jim Morrison hodně pil alkohol a užíval halucinogenní drogy, bral nejvíce LSD ze členů kapely, známa byla i jeho obsese smrtí. Jeho postoj k životu inspiroval i několik dalších významných osobností. Neustále nosil kožené kalhoty s dírkou na zadku, které se po jeho smrti staly ikonickým znakem jiných rockových skupin a rockových příznivců.
S Jimem byla vedena řada soudních sporů o otcovství, byl odsouzen za veřejné pohoršování a obscénní vystupování na pódiu. Pro mladé publikum se stal Morrison modlou, byl zvolen mužem s největším sex-appealem v anketě časopisu Rock 'n Roll. Během svého života se nazval Ještěřčím králem a Mr. Mojo Risin'.
Jim žil velice naplno, časté koncertování a divoký život se podepsaly na jeho zdraví. Měl všeho dost, nechtěl být sexuálním symbolem, chtěl aby lidé chodili na jejich koncerty poslouchat hudbu a texty a ne jen kvůli jeho osobě. Nechal si narůst vousy a velice přibral, bez lahve whisky se už téměř nikam nehnul.
V roce 1971 se opět vrátil k Pamele a společně se rozhodli odjet na čas do Paříže. Chtěl jen psát poezii a odpočinout si po nahrání posledního společného alba The Doors L. A. Woman. Toto albul se kapela rozhodla nahrát ve své staré zkušebně, kde kdysi začínali, a je nahrané naživo a téměř najednou.
Bohužel v Paříži Jim Morrison umírá. Jako příčina smrti byla oficiálně uvedena srdeční zástava, hypotéza, že šlo o předávkování drogami, nebyla jednoznačně potvrzena. Jim Morrison byl nalezen mrtvý v Paříži ve své vaně. Někteří lidé věří, že Morrison stále žije v ústraní se svou ženou Pamelou Courson, ale tato verze je velmi nepravděpodobná, neboť Pamela zemřela tři roky po Jimovi.
V roce 1991 Oliver Stone natočil film The Doors, který líčí zejména charismatickou postavu Jima Morrisona.
